Evoluční psychologie

"Esej" do ZSV na tohle téma. Vcelku trapas :D

Evoluční psychologie
Proč jsem si vybral tento obor? No bude to asi tím, že je moderní kulturou vcelku oblíbený a mnohdy můžeme nalézt zmínky, které se tohoto oboru třeba vzdáleně dotýkají.Přece jen my lidé jsme lovci, co se snaží přežít moderní džungli velkoměst. Výhradně jsem si ho ale vybral kvůli své myšlence, která mě napadla při studiu prokaryotních buněk, no ani ne myšlenka, jako vzpomenutí. Bakterie tvoří kolonie kvůli vlastnímu přežití, přičemž v této kolonii má každá specifickou funkci, z těchto kolonií jsme se pak vyvinuli my a v podstatě dochází k paradoxu, protože jednotlivé buňky kolonie umírají mnohem dřív než celá kolonie.Evoluční vývojová psychologie toto vysvětluje, nejde jim o vlastní přežití, ale o přežití genů. Bakterie, buňky, viry a další nemají vlastní mozek, řídí je jejich geny a ty chtějí jediné – přežít. Z toho pak Darwin vyvodil svoje evoluční teorii, že nejsilnější má nejvíc potomků, nejsilnější má nejlepší geny a tudíž ty dobré geny přežívají, špatné zanikají a ztrácí se. Evoluční teorie vysvětluje, že naše dlouhé ruce je pozůstatek z houpání ve větvích. Na tu navazuje evoluční psychologie. Pokud je odpověď na otázku, proč vypadáme tak, jak vypadáme, v minulosti, tak tedy odpověď na otázku, proč se chováme tak, jak se chováme, je také v minulosti. To je její základní myšlenka. Naprostý základ je v přežití genů, na něj se nabalují další z evoluce a vznikají tak například morální zásady, které každý máme v naší hlavě. Už tedy nejsme ovládání přímo geny, ale skrze ně a náš vývoj jsme utvářeni. Stále fungujeme na tom, co máme zakódované v hlavě, naše geny nám říkají, co máme dělat, ale člověk je v tomto směru výjimečný, protože je nemusí poslechnout. Např. komár vás prostě štípne, nemůžete ho za to vinit, nebo když vás nakazí virus. Nemůžete je vinit, protože oni se svým genům vzepřít nemohou, člověk ano. Geny nám jakoby říkají, co máme dělat, ale můžeme se jim vzepřít. Tady podle mě evoluční psychologie naráží na kámen, můžeme se s její pomocí snažit vysvětlit mnoho lidských vlastností, ale ne vždy už to musí být geny.Například jak evoluční psychologové vysvětlují kreativitu ve vědě a umění. Ta je spíše vlastní mladým lidem a evoluční psychologové ji vysvětlují tak, že mladí lidé jsou naprogramováni k předání genů a jejich díla slouží tedy k zaujmutí druhého pohlaví. Tady se hodí myšlenka „Cílem, k němuž je naše mysl zhotovena, je vytvořit co největší množství kopií genů, které ji vytvořily“. Ovšem ne vše se vztahuje na naše geny a toto je spíše potřeba, která je naprosto proti genům. Samozřejmě díky nim máme potřebu zanechat potomstvo, ale potřeba zanechat po sobě i něco jiného, něco co nás přežije, něco věčného, vyplývá spíše z uvědomělosti naší smrtelnosti a z neznáma, které nás obklopuje. Mnoho velkých děl je tedy stvořeno na konci života a to je jeden ze způsobů jak člověk porušuje to co mu nadělily geny.
Můj závěr k evoluční psychologii tedy je, že k pochopení našeho chování, našich činů, toho co nás vedlo k našim činům je rozhodně užitečná, ale tak jako geny jsou pouze základ, ze kterého vznikáme, stejně tak evoluční psychologie nám dává pochopit pouhý základ našeho chování, prvotní impuls, ale celá cesta k nějakému činu je mnohem delší. Naše geny jsou pouhé základy, sloupy, které drží celou naši mysl, bez nich by se zhroutila, ale co bude stát na sloupech, to je jen na nás, i když mnohdy to bude těžké vzdálit se od oné ochrany stabilních sloupů.Nemůžeme se tedy vymlouvat, že „to prostě máme v genech“, protože geny nejsou vládce, spíše rádce a nám byla dána „svoboda“. Jestli je to pro geny cesta výhodná a povede k jejich přežití (přece jenom nemohou zůstat na téhle planetě věčně,proto musely zariskovat a dát člověku taky nějakou tu kontrolu, aby je odtud dostal), to už ukáže jen čas.